Pod hanáckým žudrem

Občasník pro Příkazy a Hynkov

Odkaz na všechna čísla:
https://www.prikazy.cz/pod-hanackym-zudrem

 

 

Číslo 5, září - říjen 2013

Z úvodního článku pana starosty:

    ...Dne 14. června přijela do naší obce hodnotící komise soutěže Vesnice Olomouckého kraje roku 2013. Jak už jsem psal předminule, tak naše obec byla v této soutěži nováčkem. Chtěli jsme komisi ukázat nejen zajímavé historické objekty, ale také povědět něco ze současného života u nás. Každá obec má přesně 90 minut na to, aby hodnotící komisi představila cokoliv, co uzná za vhodné. Samotná soutěž není ani tak o opravených chodnících, cestách či budovách. Hodnotící komise především posuzuje zapojení lidí z dané obce do společenského a kulturního života.
   Členové komise přijeli přesně na čas. Po rychlém vzájemném představení, které proběhlo před budovou obecního úřadu, jsme hosty pozvali do obřadní síně. Sotva se usadili, tak začal zpívat Příkazský pěvecký sbor. Zazpíval tři písně, které paní dirigentka uvedla slovy „hanácké zeměpis“. Nejen členové komise, ale všichni přítomní ani nedutali a se zájmem si vychutnávali jejich pěvecké vystoupení. Při vyhlašování této soutěže mně jeden z porotců, který má za sebou letité zkušenosti z hodnocení těchto soutěží řekl, že zažil mnohé, ale vystoupení pěveckého tělesa takové kvality slyšel poprvé. Z budovy obecního úřadu jsme se přemístili do školy. Tam nás uvítala paní ředitelka Mgr. Karin Lakomá a poté nám děti na schodech zazpívaly dvě písničky, které si připravily. Následovala prohlídka budovy opravené základní školy. Další naše kroky vedly do kapličky, kde se role průvodce bravurně zhostil její dnešní správce Josef Směšný. Několik vět o památném dubu za kapličkou, jakožto nejstarším stromu široko daleko, a také o Sečích pronesl pan místostarosta Josef Škrabal. Neopomenul se rovněž zmínit o stromu nejmladším, kterým je strom přátelství, jenž byl vysázen vloni u příležitosti 30. výročí trvání družby mezi Sokolem Příkazy a sportovním klubem z Zeissigu. O sportovním areálu, jeho minulosti i současném dění, našim hostům pověděli pánové Vladimír Dostál, Boleslav Vaca a pan Miroslav Večeřa. Po prohlídce mateřského centra jsme udělali další zastávku na návsi, před Záloženským domem, kde se ujal role hostitele pan Boleslav Vaca. Ten našim hostům pověděl spoustu zajímavého nejenom o tomto významném objektu, ale také o dalších zajímavostech v naší obci. Představení obce jsme zakončili na sále Záloženského domu dataprojektorovou prezentací. Na jejím začátku jsme ukázali pár obrázků z Hynkova, kam nebylo možné z časových důvodů zavítat. Poté následovalo představení našich aktivních spolků a sdružení, které velkou měrou přispívají k bohatému kulturnímu, společenskému a sportovnímu vyžití nejen našich občanů. Na závěr prezentace bylo ukázáno několik fotografií z rekonstrukce obecního úřadu a základní školy. Obě budovy jsme přihlásili do nepovinné části této soutěže, kde se soutěží o pomyslnou „zlatou cihlu.“ Po ukončení prezentace zbývalo
na představení naší obce ještě asi 10 minut. Ty byly vyplněny otázkami členů hodnotící komise a promluvou o tom, jaké máme plány se Záloženským domem. Během prezentace se o nás vzorně starala rodina Hladíkova.
    A jak jsme v této soutěži dopadli? Na oficiálním vyhodnocení, které se uskutečnilo ve vesnici Olomouckého kraje roku 2013, obci Hradčany, byla obci Příkazy udělena za opravu budovy základní školy Zlatá cihla v kategorii B, což jsou stavby venkovské zástavby, které nejsou památkově chráněny. Vítěz této soutěže získává právo být zveřejněn v ucelené celostátní publikaci Venkovské stavby. Rovněž bylo naší obci uděleno ocenění za úspěšné navázání na historické tradice.
     Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kdo pomohli při úklidu a co k nejlepšímu představení naší obce v průběhu této soutěže. Byla to jistě zajímavá zkušenost a také motivace do budoucna, jak věci dělat jinak a lépe.

J. Sívek

 

Číslo 4, červenec - srpen 2013

Nebyli jste na letošním kácení máje?
  Ani se vám nedivím. Počasí jako jiná léta v říjnu nebo listopadu. Foukal studený vítr a od Kosíře se blížilo velké černé mračno. Nebylo pochyb, že z něho začne co nevidět pršet. Napadlo mě, že na kácení nikdo nepřijde a jestli by nebylo od věci místním rozhlasem občanům slavnost připomenout. Ale to mne mělo napadnout dřív. A tož mi nezbývá než vám, kteří jste tam nebyli, stručně sdělit, o co jste přišli.
  Přiznám se, že když jsem v květnu projížděl na kole vesnicemi Litovelského Pomoraví a měli májku skoro v každé dědině, zdála se mi ta naše letošní jakási malá, někdo by řekl „nedomrlá“. Příčiny mohou být dvě. Buď chtěla obec na májce ušetřit, což je v období krize chvályhodné nebo si místní hasiči bez zkušeného velitele Karla Fišary, který už bohužel není mezi námi, vyšší báli postavit. Ale i tak byla májka pěkná, dokonce s vrškem vyzdobenějším než ty vyšší v okolních dědinách. A neříkám to jen jako místní patriot.
    Jako obvykle jsem dorazil s mírným zpožděním, ale to už jaksi patří k příkazskému bontonu. Proto jsem vlastní začátek neviděl. Překvapil mne, vzhledem k špatnému počasí, poměrně velký počet návštěvníků, a to i z okolních obcí. Zvláště mne potěšila návštěva bývalé naší starostky paní Marie Havelkové a břuchotínského velitele hasičů pana Korhoně. Pod májkou už probíhalo vystoupení dětí z mateřské a základní školy, opodál stála cimbálová muzika a krojovaní účastníci hanáckého tanečního souboru z Choliny. A kolem přecházeli ve slušivých kravatách mužští členové našeho znovu vzkříšeného pěveckého sboru, zatímco slušivé šály ženské části sboru bylo pod zimními bundami vidět ojediněle. Nakonec hasiči, převlečení za trpaslíky, májku pomocí seker, ne motorovou pilou (měli ji však v záloze), skáceli. Když skončilo vyhodnocení odhadu dopadu vrcholu májky, vyhlášené jako soutěž, začalo pršet. Ale to už se účastníci přesunuli do krytého areálu kulturního domu. Doběhl jsem tak tak a málem přišel o začátek vystoupení našeho smíšeného pěveckého sboru, který přezpíval pod taktovkou své svůdné, tentokrát v hanáckém kroji oděné, sbormistryně, téměř celý svůj repertoár. Napadlo mě, jestli ti chlapi nechodí do sboru tak trochu kvůli ní. Toto mé podezření potvrzuje i nevrle řečený výrok tenoristy Mirka Večeři, když jsem se nabídl zpívat ve sboru … „basê nepotřebôjem“. Následovalo vystoupení hanáckého tanečního souboru z Choliny spolu s Hanáckó mozekó z Litovle. A nemůžu uvěřit vlastním očím. Za cimbálem sedí sbormistryně našeho pěveckého sboru. Smekám před její všestranností. Mezitím déšť venku přešel v liják, ale dobrou náladu vyvolanou cimbálovou hudbou, u někoho i pivem nebo i tvrdším alkoholem, nemohl pokazit. Jen místní fotograf, který s kameramanem panem Linhartem dokumentoval celý průběh slavnosti, si na mne vyjel. „Měli byste na zastupitelstvu probrat, proč hasičům v dešti vyhasl oheň pod udírnou a neměli tak včas pro nás účinkující pohoštění. A neviděls tu někde dceru spisovatele?“ Pochopil jsem, že jde o hlavní organizátorku oslav, pořád někde pobíhající a s lejstrem velkými písmeny popsaným programem organizující paní Boženku, jeho paní. Abych si u něho „šplhl“, žoviálně jsem odpověděl: „Myslíš tu ženu obecního fotografa?“ Se zlou jsem se však potázal. Se zdviženým ukazováčkem významně na čelo ukazujícím se na mne Zdenek obořil: „…žádného obecního, ale uměleckého fotografa!“, přičemž slovo umělecký několikrát opakoval, zřejmě proto, abych si je zapamatoval. Po tomto „sordinku“ jsem si musel dát pivo, po něm pečenou makrelu, hasiči ji umí. No, a po makrele další pivo. Ale pak jsem musel kvůli klientovi oslavu v dešti nedobrovolně opustit.
     Večerní zábavy s místní hudbou Asteor jsem se bohužel nezúčastnil kvůli nepochopení mé přítelkyně, která odmítla vyměnit teplo od mnou neprozřetelně zapáleného krbu za vlhkou zimu byť zakrytého areálu našeho kulturního domu. Příště půjdu sám. Zábava totiž proběhla jako obvykle ve velkém stylu. Vím to od účastníka nedělní tiskovky, který prohlásil: „..když tam má konzervativní dcera vydržela do půl třetí, tak to muselo být dobrý“. Tož vidíte, o co jste přišli. Tak příště přijděte také.

-KS-

 

Číslo 3, květen - červen 2013

Vzpomínka na pěkný večer

V pátek 22. března 2013 večer se zaplnila všechna sedadla v našem velkém sále na Záložně. Mezi hosty byli tentokrát hojně zastoupeni i občané z Příkaz a Hynkova. Ale byli tu i kamarádi z Brna, Choliny, Kostelce u Kyjova, Lhoty, Litovle, Vřesovic, Loštic, Mezic, Mohelnice, Nákla, Olomouce, Skalky, Šilheřovic, Třince, Zvole u Zábřeha a možná i jiných míst, které jsem v tom množství lidí nepostřehla. Čí kamarádi? Vzpomínali jsme na Stanislava Žváčka, tedy jeho kamarádi, kolegové i žáci. Prožili spolu příjemně jarní večer, i když rtuť na teploměru jaro stále příliš nesignalizovala. Ti, kteří se nemohli zúčastnit, si mohou přečíst jak jej prožil člen redakční rady MVDr. Kovář…

-MBM-

Vzpomínkový večer na emeritního ředitele naší školy Stanislava Žváčka se vydařil. Na vzpomínkový večer u příležitosti nedožitých pětaosmdesátin emeritního ředitele příkazské školy Stanislava Žváčka jsem šel s obavou o malou účast na této akci. Pátek, jako termín této akce, se mi zdál naprosto nevhodný. A k tomu ještě v televizi deklarovaný přímý přenos z mezinárodního zápasu ve fotbale s Dánskem, navíc hraného v Olomouci. Zvyklý na pověstnou příkazskou nedochvilnost jsem vyšel z domu až po zavření ordinace. Cestou jsem nikoho spěchajícího nepotkal, a to mé chmury dotvrzovalo. O to víc jsem byl překvapen, když jsem vešel do úplně zaplněného velkého sálu našeho Repre. Snad poslední dvě místa se mi podařilo najít úplně vzadu díky paní profesorce Malínkové. Takovou účast jsem neočekával. Že tam budou přátelé Standy a jeho žáci, mi připadlo jaksi samozřejmé. Ale že tam budou v tak velikém počtu i rodiče jeho žáků a řada přespolních, s tím jsem opravdu nepočítal. Za všechny jmenuji kompletní rodinu Milana Hrabala (Kláska), skrbeňského starostu Tomáše Spurného, bývalou příkazskou starostku paní Marii Havelkovou nebo hudebního skladatele Jiřího Rédu a Vlastimila Nedomu. A pak také početnou delegaci SDU (svazu drobných umělců) v čele se Standovým bratrem Tondou a samozřejmě celý obnovený příkazský smíšený pěvecký sbor.
Celý vzpomínkový večer s přehledem konferovala hlavní organizátorka Boženka Mikolajczyková-Vacová. Začal vystoupením smíšeného pěveckého sboru. V jeho podání jsme slyšeli téměř všechny skladby, které s tímto sborem nastudoval už kdysi jeho zakladatel a dirigent Standa Žváček. Určitě by byl se stávající úrovní sboru spokojen, a stejně jako mně, by se i jemu jistě líbila mladá, pohledná sbormistryně. Pak na pokyn konferenciérky vystupovali se vzpomínkami na Standu jí
vyzvaní účastníci večera. První se vzpomínkou vystoupil Standův nejbližší spolupracovník Sláva Vaca. Vzpomínal na počátky, růst i ukončení pěveckého sboru, založení dechového kvinteta a krojované Příkazanky.
Se vzpomínkou na společné zimní pobyty na chatě Vyhlídka v Nové Vsi u Rýmařova vystoupili jeho bratr Tonda se svojí paní.Vystoupení obou byla plná humoru, zvláště vystoupení Tondovy manželky, když líčila jak jí Standa nekompromisně vybral za manžela svého bratra Tondu. Zajímavé bylo i vystoupení emeritní ředitelky a Standovy nástupkyně Aleny Augustové o jejích začátcích v Příkazích i o tom, jak se její tehdejší šéf Standa zasadil, aby mohla v Příkazích bydlet. S humornou vzpomínkou přišla paní učitelka Edita Mouralová, když líčila jak učitelský sbor prožíval Standovy recidivy dny, které paní učitelky poznaly vždy, když přišel do školy v papučích. Paní učitelka Světla Pospíšilová líčila, jak právě přes hudbu poznala Standu, ještě než přišel do Příkaz a učil na škole ve Slavoníně, a jak vždy z hudebních vystoupení spěchal na motocyklu do rodné Zvole za svojí budoucí manželkou Svatkou. A na Zvoli jsem vzpomněl ve svém vystoupení i já, když jsem připomněl Standovo vyprávění o jeho zážitcích z konce druhé světové války, kdy na faře ve Zvoli byl lazaret pro raněné koně a on dělal pomocníka německému zvěrolékaři. Říkal, že to, co viděl, možná rozhodlo, že nebyl zvěrolékařem. Ve svém vystoupení jsem samozřejmě nemohl opomenout i mé zážitky se Standou při oslavách Dne učitelů a hlavně při výkonech zdravotnicko-kotelnické funkce na lyžařských kurzech, jejichž a tedy Standovou zásluhou celé generace příkazských děcek umí dobře lyžovat. Všem, kteří tyto akce na chatě Vyhlídka v Nové Vsi absolvovali bych doporučil, až náhodou na tuto chatu zavítají, požádat majitele o kroniku. Určitě tam najdou svůj podpis a mohou tak zavzpomínat na bezstarostné mládí. Zajímavé, zvláště pro pamětníky, bylo promítnutí filmů z filmové kroniky obce natočených Jiřím Linhartem, které Standu Žváčka představilo nejen jako pedagoga, ale i jako vynikajícího organizátora a hudebníka (klarinetistu, saxofonistu, hobojistu, člena dechového kvinteta, dirigenta hanácké dechovky Příkazanka). Slavnostní večer byl zakončen hymnou SDU, kde na melodii vojenské písně „Partyzán“ jsou humorné citáty z pera sbormistra a prezidenta SDU Tondy Žváčka.
Na závěr bych chtěl poděkovat hlavní organizátorce večera Božence Mikolajczykové–Vacové. Myslím, že právě její zásluhou měl vzpomínkový večer na Standu Žváčka vysokou úroveň, jakou si tento kantor a hudebník, který přispěl k opětnému zviditelnění kdysi slavných hanáckých Příkaz, zaslouží.

-S.K-

 

Číslo 1, leden – únor 2013

Smíšený pěvecký sbor na Adventním koncertu v Litovli

     Po vystoupení Smíšeného pěveckého sboru z Příkaz v naší obci při oslavách školy, jeho členové v sobě opět našli chuť do dalšího zpívání a „své“ písně předvedli přátelům z Valašska (20.10.2012) a rovněž nastudovali koledy pro Adventní koncert v naší kapličce (2.12.2012). Zazpívali si i pod rozžatým stromem na návsi. Sbormistryně Mgr. Iveta Navrátilová – nástupkyně pana Stanislava Žváčka – svůj, tedy náš sbor pozvala do Litovle na Adventní koncert, kde jsme vystupovali s Hanáckó môzêkó Litovel.

     Tento koncert byl lahůdkou pro milovníky našeho hanáckého nářečí, neboť všechny písně, básně, průvodní slovo i vzpomínky vypravěčů, mezi nimiž byl i pan Boleslav Vaca z Příkaz, zazněly v hanáčtině.

     Koncert měl velký úspěch u posluchačů, kteří zaplnili celý prostor Husova sboru v Litovli a každý výstup oceňovali velkým potleskem. Na závěr jsme poděkovali naší sbormistryni i hostitelům z Litovle, se kterými jsme po koncertě pobyli ještě dlouho při besedě, tanci a společném zpěvu hanáckých písní.

     Krásný nový rok 2013 jsme si popřáli navzájem a přejeme i vám všem.

-MBM-

 

Úryvek z článku: Vánoční stromy v Příkazích a na Hynkově už svítí…

… V neděli 2. prosince v 16 hod. zahájila paní ředitelka naší školy v příkazské kapli vánoční koncert. V něm vystoupili s recitačním pásmem o narození Krista a koledami žáci základní školy. Bylo dojemné vidět, jak několik mladých a zřejmě i pyšných tatínků s fotoaparáty, kamerami ale i mobilními telefony zvěčňovalo vystoupení svých ratolestí. Další součástí vánočního koncertu bylo vystoupení dětského pěveckého sboru ze ZŠ Jungmannova v Litovli. Na repertoáru měli kromě koled sborové skladby starých mistrů. Vyvrcholením vánočního koncertu bylo vystoupení našeho obnoveného smíšeného pěveckého sboru. Ten pod vedením Mgr. Navrátilové nacvičil čtyři krásné hanácké koledy, které jsem nikdy předtím neslyšel. (Však se také s nimi představili i na velkém vánočním koncertě o týden později v Litovli.)

     Po koncertě se jeho účastníci přesunuli na zaplněnou náves před školou. Zde pod vánočním stromem před Škrabalovým gruntem náš starosta, podobně jako na Hynkově, pronesl zdravici k spoluobčanům s přáním k Vánocům a Novému roku. Po rozžehnutí vánočního stromu zazpívali účinkující z kaple ještě jednou, tentokrát několik známých koled. To už se k nim přidala řada přihlížejících, většinou si už pochutnávajících na teplém svařáku. Byla totiž pěkná zima a navíc pofukoval nepříjemný větřík. V jednu chvíli jsem měl obavu, aby starostovi při jeho projevu neulétl jeho klobouk. Byla by ho škoda. Všechno dění natáčel profesionální kameraman pan Linhart a obecní profesionální fotograf Zdeněk Mikolajczyk. Možná se najdete na fotografii v našich novinách nebo dokonce v obecní filmové kronice.

…     A tož příště přijďte zas. Pěkné Vánoce.

S.K.

 

Číslo 6, listopad – prosinec 2012

Obnovený pěvecký sbor

     Z podnětu kulturní komise obce Příkazy se opět po dvaceti letech podařilo obnovit činnost bývalého pěveckého sboru u nás a přispět k oslavě výročí našich škol. Přitom jsme si připomněli desáté výročí úmrtí bývalého sbormistra Stanislava Žváčka a všech členů sboru, co už s ním odešli na věčnost.

     Od jara jsme se každé úterý v podvečer pravidelně scházeli ve škole při zkouškách (v počtu kolem 20 pěvců) a poctivě připravovali na 22. září 2012 k vystoupení na odpolední akademii. Sbor tvořili většinou bývalí členové, i když někteří museli do zkoušek přijíždět ze vzdálených domovů (Tlumačov, Charváty, Olomouc, Tři Dvory, Břuchotín, Skrbeň, Náklo).

     Z počátku nás vedl ing. Jaroslav Volf, ale brzy jej vystřídala mladá paní učitelka Iveta Navrátilová z Litovle, kterou mezi nás přivedla jeho dcera Terezka Pučálková. „Oprášili“ jsme několik oblíbených hanáckých lidových písní, které jsme si v minulosti rádi zazpívali.

     Naše vystoupení (čtyřiadvaceti-členného sboru) bylo zařazeno na závěr akademie a bylo odměňováno bouřlivým potleskem zcela zaplněného sálu. Po skončení následovala společná večeře, kde se mluvilo o možném pokračování pěvecké činnosti ve sboru. No uvidíme!

-va-


 

 

 

Webové stránky naší obce

http://www.prikazy.cz/

Pozvánka 22.3.2013

Spolupracujeme...

Několikrát jsme již společně vystupovali s Hanáckó mozekó z Litovle (adventní vystoupení 2012 a 2013, kácení májky 2013...).
V adventní době 2014 jsme uskutečnili opět společná vystoupení: v sobotu 29. listopadu v kapličce v Příkazích a v neděli 28.prosince v kostele sv. Marka v Litovli. 
Advent 2015 - společně jsme vystoupili 6. prosince na adventním koncertě ve Střeni.
Advent 2016 - společný adventní koncert v pátek 2. prosince v Příkazích.

Advent 2019 - v sobotu 14.12. adventní koncert v Husově sboru v Litovli.

14.10.2023 zaznělo v podání obou těles Cohenovo Aleluja s hanáckým textem Petra Lindušky. 

Hanácká mozeka Litovel