Zeissig - TJ Sokol Příkazy

družba

 

Přátelství...

  • trvající od roku 1981
  • které ustálo rok 1989
  • které v roce 2011 oslavilo 30 let
  • které umožnilo cestovat a poznávat část jiného státu
  • které vytvořilo pevná pouta

 

 

V roce 2011 jsme si připomněli 30. výročí od doby prvního setkání s občany vesnice Zeissig

v Německu a naším TJ Sokol Příkazy, které trvá nepřetržitě až do dnešních dnů.

Podnět ke vzniku přátelských vztahů dal Olomoučan dr. Teplý, který se zajímal o život a kulturu Lužických Srbů, a to již od svého mládí ještě před 2. svět. válkou. Při jedné návštěvě města Budyšína se setkal se starostou obce Zeissig, který projevil zájem o navázání přátelských vztahů s občany některé z vesnic na Moravě. Shodou okolností měl pan dr. Teplý syna, který studoval gymnázium v Litovli a byl spolužákem Vlad. Sauera z Příkaz. Tak vznikl nápad zapojit do této nabídky občany nebo sportovce z Příkaz. Po několika návštěvách koncem roku 1980 mě dr. Teplý přesvědčil, že ani jazyková bariéra by neměla být překážkou ve vzájemné konverzaci, protože mluva Lužických Srbů je slovanský jazyk srovnatelný s polštinou či jugoslávštinou.

Při projednávání ve výboru a schválení na členské schůzi nic nebránilo k uskutečnění této spolupráce. Stačilo si vyměnit několik dopisů, ve kterých jsem poznal starostu obce Martina Kaspera, který byl iniciátorem této myšlenky a s ním jsme projednali pozvání do Příkaz. První setkání se uskutečnilo ve dnech 26.6.-28.6.1981. tehdy k nám přijel autobus s pánským obsazením a jen jednou ženou.

Hned v úvodních dopisem jsme si stanovili, že hlavním obsahem návštěv bude sport, především kopaná. Proto byl vždy kladen důraz na to, aby se zájezdů zúčastňoval fotbalový oddíl včetně funkcionářů. Oboustranný názor byl ten, že setkání budou apolitická a kromě kopané se budeme seznamovat se životem občanů a kulturním děním v obci a okolí.

První návštěvu v Německu jsme uskutečnili za rok, a to 6.-8. srpna 1982. Zájezdu se zúčastnilo 46 osob, z toho 14 aktivních hráčů. Jelikož výkonnostní úroveň našich fotbalistů byla vyšší, tak nám sportovní oddíl z Zeissigu umožnil v tomto i v příštích setkáních sehrát utkání s výkonnostně lepšími soupeři. Tehdy jsme byli poprvé ubytováni v domácnostech. Od té doby vznikla pevná přátelství mezi rodinami, která se u některých rodin přenesla na mladší generaci. V následujícím období se uskutečňovala setkání v intervalu jednoho roku, později po dvou letech. Výjimkou byl rok 1986, kdy v obci Zeissig probíhaly velké oslavy od jejího založení, na které jsme byli pozváni i s Hanáckou dechovkou Olomouc. Protože termín těchto oslav zasahoval do rozlosovaných fotbalových soutěží, musel se zájezd obejít bez hráčů. Namísto nich byli přizváni naši starší členové, aby i oni poznali do jakého krásného prostředí zajíždíme. Před každým setkáním byl stanoven program, který obsahoval kromě sportovní také kulturní část.

S přibývajícími lety se měnila náplň ve sportovní činnosti. Již to nebyla jen velká kopaná, ale přes malou kopanou jsme dospěli k soutěžím určené pro starší nebo seniory. V oblasti kulturního vyžití byl program směřován nejen na seznámení s naší obcí, ale i v návštěvě památek v okolí. Při jedné návštěvě Olomouce zprostředkoval Stanislav Žváček seznámení se známým hudebním odborníkem a varhaníkem Antonínem Schindlerem. Setkání proběhlo v kostele sv. Mořice s vysokou odbornou přednáškou o historii tamějších varhan spojenou s hudební ukázkou.

Na sportovní slavnosti v Příkazích v roce 1990 vystoupil dětský pěvecký soubor z Zeissigu s velkým úspěchem. V jejich repertoáru zazněly české lidové písně.

Při příležitosti oslav 750 let od založení Příkaz v roce 2000 vystoupil také taneční soubor rovněž se zdařilým programem. Soubor je znám v širokém okolí Horní Lužice. Zúčastnil se i přehlídky v USA.

Hned při  první návštěvě v Zeissigu jsme poznali, že ne všichni občané ovládají řeč Lužických Srbů. Nastaly menší problémy, které byly řešeny prostřednictvím tlumočníků. Z naší strany se této funkce ujal nejprve Ota Zbořil později Eda Grutmann, Petr Bednář a Karin Lakomá. Na opačné straně to řešili obdobným způsobem, především však přes zakladatele setkání Martina Kaspera, který pracoval v Čechách jako novinář.  Tlumočníci fungovali jen při oficiálních projevech , v soukromí se po několika hodinách všichni domluvili, někdy i za použití, očí, nohou a  rukou.

Naše přátele jsme oficiálně navštívili 10 krát. V menším obsazení se cestovalo za účelem pozvání na příští sekání nebo k sehrání turnajů v malé kopané. Samozřejmostí bylo vždy milé přijetí a pro příští dny určen bohatý program. Z mnoha jiných připomínám návštěvu muzea Karla Maye nedaleko Drážďan, hl. města Berlína, výlet lodí v zatopeném lomu, projížďka na lodičkách pro řece Sprévě, prohlídka obřího povrchového uhelného dolu.

Pohostinnost našich ubytovatelů si pochvalovaly i osoby, které nás doprovázely a to řidiči autobusů nebo členové dechovky. Vzpomínám si na výrok kapelníka Hanácké hudby Jana Líska, který pronesl při zpáteční cestě: „V žádné zemi, kterou navštívil jsem se  nesetkal s takovou pozorností, ochotou a příjemným ubytováním jako v tomto zájezdu.“ Také našim hostům se v Příkazích velice líbilo. Hodnocení, které bylo vždy při ukončení návštěvy bylo kladné.

V roce 2011 jsme si připomněli 30 let trvání našich přátelských vztahů. Jsme rádi za to, že jsme mohli pozvat občany z jedné malé vesnice v zahraničí. Po politických změnách v roce 1989 jsem si myslem, že bude s přátelstvím konec. Opak byl však pravdou. Pravidelná setkání se uskutečňovala i nadále s ještě pevnějšími kamarádskými vztahy.

Do budoucna si lze přát, abychom se setkávali co nejdéle a aby naši následovníci prožívali stejné příjemné zážitky, jakých jsme měli možnost si užít my starší.

 

                                                                  Výtah ze vzpomínek zaznamenal Jiří Hřivna st.

 

 

Návštěvnost stránek

026234